Kone?ně je slune?ny den. Myslel jsem si. Několik
tydn? za sebou v jednom kuse pr?elo a nechtělo
p?estat. Mra?na se pozvolna rozestoupila. Mezi
jednotlivymi oblaky se objevili ostré slune?ní paprsky.
Bylo jarní zá?ivé ráno, p?l sedmé a já jsem se vydal ven.
Potuloval jsem se t?i kilometry od vesnice, kde byla
kopcovitá krajina porostlá hebkou zelenou trávou. Lehl
jsem si na jeden z těch kope?k?, které vyplňovali celou
tamní krajinu. Rozepjal ruce i nohy, ?ím? jsem se
dotykal jemné trávy. Najednou, z ni?eho nic, jsem se
trochu posunul směrem dol?. Já se p?itom, ale v?bec
nehybal. Polekal jsem se a chtěl se prudce zvednout.
Oto?it se a podívat se co se to podemnou děje. Nebo
prostě jenom utéct někam pry? do bezpe?í. To jsem ale
neměl dělat. Zemina podemnou, se tím pádem
naprosto utrhla a já jsem sjel úplně dol?. A? na kraj
kopce. Hlína mne zavalila a? po ramena. Proto?e jsem
p?i pádu nadzvedl ruce, mohl jsem je pou?ít. Rychle
jsem ze sebe hlínu odhrabal. Uvolnil jsem nejprve sv?j
trup a pak i nohy. Byl jsem sice cely ulepeny od mokré
hlíny, ale to nebylo to, co mne v tu chvíli zajímalo.
Namísto vrcholku zeleného kope?ku, se rysovala
ohromná za?loutlá lebka. Hned na první pohled bylo
mo?né rozpoznat lebku draka. Ale jaky drak to byl jsem
z lebky nepoznal. Vydrápal jsem se tedy zpět na
kope?ek. Zemina podenou sice ují?děla, ale i tak jsem
se dostal a? nahor?, ke svému nálezu. Zachytil jsem se
obouma rukama lebky, abych opět nesjel dol?. Na jejím
spodku, p?esně ?e?eno u krku, byly zbytky tlustého a
sty?elého ?emenu. Na jeho konci byla st?edně velká
kuli?ka. Vypadala jakoby byla vyrobená, ze skla. Ale
musel to byt jiny materiál, proto?e vydr?ela pád z vy?ky.
Hned mě napadlo, ?e ji chci. Pravou rukou jsem ji
uchopil a utrhnul z ?emenu, ke kterému byla pouze
p?i?itá. Najednou, kdy? jsem ji dr?el v ruce, se v ní
za?alo něco odehrávat. Viděl jsem v ní pohybující se
mraky a blesky. Za?ínala mne pálit a brnět ruka
zároveň. Z kuli?ky mnou právě procházela nějáká
energie. Zkusil jsem ji dát do kapsy, jestli to brnění
p?ejde. A p?e?lo. Pustil jsem se lebky. Sjel dol? po
zadku. A vydal se s parádním úlovkem dom?, se
p?evléct. U? v tu chvíli jsem se rozhodl, ?e kuli?ku
prodám za tu nejlep?í cenu, ve staro?itnictví v Orosu.
Asi hodinu poté, co jsem se p?evlékl a sbalil si
nejnutněj?í věci do svého vaku, jsem se vydal na cestu.
Oros se nacházel jenom pět hodin svi?né ch?ze od mojí
vesnice. Krajina p?ed tímto městem byla z mé strany,
?ili ze západu, naprosto plochá. Zato Oros se nacházel
na zvrásněném kopci. Jak u? to ostatně u starobylích
měst byvá. Na vychodní straně města se nacházel
h?bitov. Tuto ?ást města oddělovala, od okolního jezera
Ur, skála. Jezero Ur bylo obrovské a velmi dlouhé
jezero. Bylo tak velké, ?e se na něm tvo?ili malé vlnky,
které neustále nará?ely na jeho pob?e?í. Na protěj?í
straně jezera se nacházela trpasli?í osada Durum
Tharn. P?irozeny to konkurent Orosu, lidského města.
Oros byl vzne?enym městem postavenym z ?edého
kamene a r?znych druh? mramoru. St?echy
několikapatrovych dom? byly z pálenych ta?ek barvy
od oran?ové a? po tmavě rudou. V?echna okna mněla
okenice i skla. Město také tvo?ilo hned několik náměstí
a nespo?et chrám? r?znych bo?stev, jejich? vě?e se
skvěly do vy?e.
Po pěti hodinách jsem tedy p?i?el k bráně, která se
nacházela na úpatí kopce, na něm? byl postaven cely
Oros. Bránou procházela cesta a? do města. Byla
masivní. Postavená z kamene a tvo?ili ji ?ty?i oblouky na
p?dorysu ?tverce. Nebyla v ní ?ádná vrata, nebo m?í?e.
Zato strá?e tam stály cely den i noc. Od rána, a? do
noci. Popo?el jsem tedy k jednomu vojákovi a podal mu
dokument o mém p?vodu, na něm? byla velká, tmavě
rudá, pe?e?. Voják si ji vzal, zbě?ně prohlédl a podal mi
ji zpátky se slovy: ?M??ete jít.“ Kdy? jsem si dokument
p?ebíral, zeptal jsem se: ?A kde tady v Orosu najdu
staro?itnictví.“ ?Ve Větrné ulici, staro?itnictví U
Chmela?e. “ Odpověděl strá?ny.
Větrnou ulici jsem na?el docela rychle, proto?e vedla do
kopce, hned na první náměstí. Vstoupil jsem tedy do
staro?itnictví, které bylo ozna?eno velkym vyvěsním
?títem. V tomto malém obch?dku p?ecpaném starymi
cetkami a haraburdím, se hned naproti vstupním dve?ím
nacházel prodejní pult o ktery se zezadu opírali dva
lidé. Byli to Chmela? a jeho ?ena. Chmela? byl maly
pupkaty mu? s oholenymi vousy. Jeho vnadná ?ena
byla vy?í ně? on a také o více jak deset let mlad?í. Byla
blond a nosila zlaté bryle. Jak jsem se později
dozvěděl, byla d?íve právni?kou, ale proto?e byla líná a
nesná?ela papírování, tak se raději ?ivila prodejem
staro?itnych cetek, spolu s vě?ně opilím Chmela?em.
Ostatně i te? do sebe Chmela? klopil pohár s vínem.
Kdy? mě uviděl, odlo?il víno a ?ekl: ?Dobry den, co si
p?ejete.“ Na to jsem se za?al hrabat ve svém vaku.
Témě? ihned jsem tam na?el svou kuli?ku, kterou jsem
zabalil do svého ?edého ?átku. Postoupil jsem se
?átkem v pravé ruce k pultu. ?Chci prodat tohle,“ ?ekl
jsem a pozvedl ruku s ?átkem. ?Tak uka? co tam má?, “
odpověděl Chmela?. Dal jsem tedy ?átek i s obsahem
na prodejní pult a rozbalil jej. Na pultu se tak objevila
ona magická kuli?ka. Stále se v ní pohybovala oblak a
blesky. Chmela? i Chmela?ová na kuli?ku chvíli civěli.
Potom se na mě Chmela? podíval a zprudka ?ekl: ?Kdes
to ukrad.“A velmi rychle udělal, pravou rukou s
nap?a?enym ukazová?kem, magicky symbol. Ten na
chvíli prozá?il celé staro?itnictví. Nejprve jsem myslel, ?e
mne proklel. Ale po chvíli, co jsem se vzpamatoval,
jsem rychle zablil kuli?ku a dal ji zpět do vaku. Kdy? u?
jsem stál u vstupních dve?í, abych ode?el rychle pry?,
najednou se dve?e rozrazily. Za nimi se objevily strá?e.
Jejich velitel, ktery ?el jako první, se na mne p?ísně
podíval a zeptal se Chmela?e, ?To ty Pet?e, jsi vyvolal
znamení. “Chmela? odpověděl: ?Ano já, ten kluk má u
sebe upí?í amulet.“ ?Je to zloděj, nebo h??, jejich
p?isluhova?.“ ?Dej sem ten amulet“, p?ikázal mi velitel.
Vytáhl jsem tedy ?átek s kuli?kou. Vyndal ji, ze ?átku,
rychle str?il do úst a polkl. V tu chvíli mě nenapadlo nic
lep?ího. Byla moje a chtěl jsem za ni odměnu. To
velitele roz?ílilo popadl mne za límec a spolu s
ostatními vojáky mě odvlekli, a? do nedaleké soudní
síně, která se nacházela na nejbli??ím náměstí. Tam
jsem soudci vysvětlil, jak jsem ten amulet na?el. A
soudce na základě toho rozhodl, ?e mne uvězní ve vě?i,
v chrámu Mág?.
Za úsvitu se rysovala ?erná silueta Bordurského lesa.
Lesa velmi starobilého a hustého. Plného sk?et? a
v?elijaké havěti. Za svitu ranního slunce se z této ?erné
siluety vyloupla druhá, také ?erná pohybující se silueta.
Silueta jezdce v plá?ti na koni. Jezdec jel poklidnym a?
pomalym krokem, naprosto vyrovnaně, po kamenité
horské cestě. Krajina se cestou měnila. Nebe za?ala
rámovat poho?í. Mohutná poho?í Tharn se vzpínala k
nebi a ?áste?ně tak zakryvala vycházející slunce. O dvě
hodiny později jezdec dorazil k trpasli?í bráně. Ke bráně
trpasli?í osady Durum Tharnu. P?ed branou byl
mohutny padací most. Takovy jaky byli schopni vyrobit
pouze trpaslíci. Nebyl ale spu?těny. Celá brána mněla
tvar otev?enych og?ích úst, ze kterych tr?ely dlouhé
tesáky a na cimbu?í nad branou stály trpasli?í strá?e.
Oba dva strá?ní t?ímali mohutné sekery. Jezdec se
zastavil p?ed ohromnou propastí, která byla p?ed
branou. Náhle se vzepjal ve t?menech a zvolal:
?Otev?ete bránu!“ ?Jsem Lord Scythe!“ A zvolna vzepjal
pa?i, kterou dr?el pergamenovou listinu s magickou
runovou pe?etí. Pe?e? i p?esto, ?e byl slune?ny den,
silně zá?ila. Její modry svit zalil tvá?e strá?í nad branou.
Na jejich tvá?ích bylo vidět údiv a bázeň zároveň. ?Zase
dal?í upí?í ?picl,“ procedil mezi zuby ten první. ?Spustit
padací most!“ ?Otev?ít bránu!“ Za?val druhy na ostatní
trpaslíky. Most se spustil a upír vjel pomalu do útrob
Durum Tharnu.
Durum Tharn byl, tak jako v?echny trpasli?í osady,
vlastně jeden velky d?l. Také to bylo malé skalní město.
Ka?dy trpasli?í d?m byl vyhlouben v pískovcové skále.
Pouze z venku byla okna a dve?e. Zevnit? byla obydlí
propojena tajnymi tunely, pro p?ípad velkého
nebezpe?í. T?eba války. Trpaslíci se tak mohli
nepozorovaně nav?těvovat a pomáhat si. Uprost?ed
pevnosti byvala d?íve volná plocha. Tu ale trpaslíci
?áste?ně zaplnili hradem, ve kterém sídlil správce. Hrad
byl vystaven z ohromnych ?ulovych kvádr?, které sem
na saních natahali og?í otroci. Na zbytku nádvo?í se
pravidelně konaly trhy. Někte?í trhovci zde dokonce
prodávali ka?dy den v roce. Osada byla poměrně
bohatá. V?echna pr??elí obydlí i samotny hrad byli
ozdobeny bronzovymi ornamenty.
Jakmile Lord Scythe pro?el branou, obklopili jej trpasli?í
strá?e ze v?ech stran. Náhle někdo mocně zatroubil na
roh. Zvuk se z rohu ?í?il nap?í? celou osadou, v?emi
směry a v mnoha ozvěnách se vracel zase zpátky.
?Udělá? nějakou levárnu a rozsekáme tě,“ ?ekl někdo za
Lordovymi zády. Scythe jemně pobídl koně k jízdě a ten
se krokem rozjel kup?edu. Strá?e se velmi neochotně a
pomalu rozestoupily. Bylo vidět jak je celé nádvo?í
prázdné. Nikde ani ?ivá?ka. Pro upíra na tom, ale
nebylo nic divného. Věděl, ?e trpasli?í ?eny, děti i starci,
se podle svého oby?eje tak zachovají. ?e zalezou do
svych nor, kdy? p?ijde nebezpe?í. Asi deset trpaslík?
dovedlo jezdce k hradu. Ten z koně zesko?il a vydal se
po mohutnych schodech ke dve?ím nadlidské velikosti.
Ne? k nim do?el, strá?e mu je otev?eli a on vstoupil
dovnit?. Uvnit? to bylo cítit zatuchlinou a pivem. V?ude
na stěnách vysely k??e z r?znych druh? tvor?. Podlaha
byla z ?erného mramoru s bílími ?ilkami, po které ladně
klouzal Scythe?v ?erny plá?? s krvavě rudou pod?ívkou,
jak ostatně na?izovala poslední upy?í móda. Obrovské
sloupoví, zde vytvá?elo prostor velké síně, která mněla
na vy?ku několik pater pr?měrného lidského obydlí. Na
protěj?ím konci bylo pódium s malou lavicí uprost?ed,
na které d?ímal samotny správce Aldin Udatny,
obklopen svymi nejlep?ími vále?níky. Scythe se vydal
p?ímo k němu a ignoroval p?itom nadávky od tamních
strá?í. P?i?el a? ke správci a ?ekl, ?Jsem Lord Scythe a
pot?ebuji tvé slu?by správce.“ A vytáhl p?itom
pergamen s magickou pe?etí. ?To je, to je pe?e? na?eho
krále,“ ?ekl koktavě Aldin. A hladil si p?itom sv?j
pro?edivěly plnovous. ?A jaké slu?by m??e? ty, mocny
upí?í Lord, od nás vlastně pot?ebovat,“ zeptal se
trpaslík. ?Pry tady máte magickou líheň, kterou
pou?íváte pro urychlení dospívání Gryf?,“ odpověděl
upír. ?Hmmm, ano to máme. To je pravda,“ ?ekl Aldin a
zavrtěl se, na své lavi?ce. ?Vyborně, pak ji chci pou?ít,
“ ?ekl Lord a pousmál se. ?Ty, ty chce?, tady provádět
nějaké svoje magické rituály,“ zakoktal se znovu Aldin.
?Ano chci a vy mi je pom??ete vykonat,“ dodal
Ensure your favorite authors get the support they deserve. Read this novel on Royal Road.rozhodně Scythe. V okolí to silne zamru?elo. O?ividně
to trpaslíky, kte?í byli v síni, pobou?ilo. Aldin Udatny
znovu pohlédl na magickou pe?e?, která stále zá?ila na
rozvinuém pergamenu. ?Dobrá, kdy? si to p?eje ná?
král,“ ?ekl nep?íli? nad?eně Aldin a dodal. ?Jmenuji se
Aldin Udatny a jsem správce Durum Tharnu.“ ?Pově?uji
tímto své dva nejvěrněj?í vále?níky Buldina a Baldina,
aby ti pomohli dosáhnout, zde u nás, tvého cíle.“ A po
chvíli je?tě dodal: ??ekni co od nás pot?ebuje? a my to
vyplníme. “ ?Nejprve pot?ebuji regenerovat.“ ?Dnes
jsem toti? projel bordurskym lesem úplně sám.
“ Odpověděl upír. Mezi trpaslíky toto tvrzení opět
vzbudilo údiv. ?Následuj nás,“ ?ekl Buldin a pro?el
kolem Lorda, jako by si jej ani nev?iml. Hned za ním ?el
Baldin. Vypadá to, ?e to klaplo. Pomyslel si Scythe a
znovu se pousmál. Sruloval pergamen, oto?il se na
patě takovou rychlostí, ?e za ním zavlál jeho vlastní
plá?? a vydal se ven ze síně za oběma trpaslíky.
V noci tého? dne hodinu p?ed p?lnocí se za?aly ozyvat
dunivé údery zpoza vstupních dve?ích vedoucích do
obydlí, ve kterém regeneroval Lord Scythe. Stál u zdi v
koutě a hybernoval. Vedle na stole le?ela prázdná
ampule s lidskou krví. Pomalu otev?el o?i a chladnym
hlasem ?ekl. Vstupte. Sly?el jak se někdo nervózně
sna?í zasunout klí? do zámku hlavních dve?í. Moc mu to
ne?lo a tak Scythe sly?el sk?ípání, kovu o kov, jak se
doty?ny sna?il trefit do klí?ové dírky. Ale nakonec p?eci
jenom byl klí? vsunut do otvoru. Ozvalo se cvaknutí a
dve?e se otev?ely. Dovnit? vyrazili dva trpaslíci. Lorde
Scythe. Oslovil ho jeden z nich. ?U? je ?as jít, jak jsi
nám ?ekl.“ Upír pomalu otev?el o?i. ?Je v?e p?ipraveno,“
zeptal se. ?Ano,“ odpověděl jednozna?ně druhy
trpaslík. Nato se Lord protáhl, a? v něm zarupaly
v?echny kosti. Popo?el ke stolu, ktery byl uprost?ed
místnosti. Vzal ampuli a zastr?il si ji do ?erného opasku,
ktery se velmi zjemna rysoval na jeho sametově ?erné
ko?ili. Na jedné ze ?ty? ?idlí, která mu byla nejblí?, le?el
p?ehozeny jeho plá?? s kapucí. Oblékl si jej. ?Tak,“ ?ekl.
?M??eme jít na ten rituál.“ A usmál se a? mu byly vidět
jeho velké ?pi?áky.
V?ichni t?i stoupají po to?itych kamennych schodech,
zru?ně vytesanych v ?ulové skále. Na schodi?ti bylo
cítit ?erstvy no?ní vzduch. Pochodně díky němu divoce
plápolaly. Kdy? vy?li kone?ně nahoru, posvítil jim měsíc
na jejich tvá?e. P?ed nimi se rysovalo obrovské kovové
vejce. Vejce vysoké jako ?lověk. Stálo na kameném
podstavci, ve kterém byli vyhloubeny t?i otvory. O
podstavec se opíral stary ple?aty trpaslík s bílím
plnovousem. Cely tento magicky stroj byl zastre?eny.
V?ude se povalovala stébla sena z nedalekych
gryfonních stájí. Zde naho?e foukal studeny vítr. Scythe
si nasadil kapuci a ?ekl směrem ke starému trpaslíkovi.
?V?e je pry u? p?ipraveno.“ ?U? se nem??u do?kat
svého nového gryfa.“
Oto?il jsem se na posteli a nechal jsem své nohy volně
vyklouznout z pod p?ikryvky. Tím pádem jsem se dotkl
podlahy. Zarazilo mne jak byla studená. Pomyslel jsem
si, ?e u? se opravdu za?íná ochlazovat. Brzy za?ne
mrznout. Mo?ná, ?e v Severní zemi, bude brzy padat
sníh. A do takové zimy se mám vydat. Své nohy jsem
zatím, nechal na zemi, moc dlouho. Tak?e byly
nep?íjemně studené. Rychle jsem je str?il, do vysokych
bot, z tuhé ?erné k??e, které byly těsně u mého lo?e.
Po jejich obutí jsem se ?el podívat k oknu. To tvo?ilo
celou stěnu mého pokoje. Sahalo od jedné zdi ke druhé
, od podlahy ke stropu. Rám byl z ryzího st?íbra a celé
bylo poskládáno z velkych skleněnych tabulí spojenych
kovovymi pásky. Jeho st?íbrné okraje byly vsazeny, do
ost?e zalomenych kamennych oblouk?, které byly
zdobeny ornamenty z dlouhych vzájemně propletenych
monster. P?i?el jsem k němu a stál jsem od něj jen maly
kousek, asi na jednu délku mé boty. Ve skle byly na tuto
vzdálenost vidět malé bublinky. Vznikly v něm, kdy?
sklá?i zpracovávali roz?havené sklo do tvaru těchto
tabulí. P?i rozválení, se do skla dostala tro?i?ka
vzduchu. A tato tro?i?ka, te? byla navěky uzav?ena, v
tomto pr?hledném vězení. Mé pocity mi ?íkaly, ?e jsem
jako ten vzduch uvězněny ve skle. Zachvěl jsem se a
rychle odstoupil od okna. Prohrábnul jsem si vlasy a
za?al se raději soust?edit na krajinu za sklem. Má
intuice mne k ní p?itahovala. Ostré kopce a město v
mdlych barvách. V?e v barvě ?edi. Dnes je opravdu
nedostatek slunce, pomyslel jsem si. A to jen díky těm
temnym mra?n?m. Najednou, právě v tu chvíli skrze
mraky prolétl velmi zvlá?tní tvor. Tvor, ktery ze sebe
vydal ohromny sk?ek a ten se rozléhal, odrá?el i násobil
po celé krajině, kterou jsem mohl vidět. V?ichni ptáci
urychleně prchali z města. Cítili, ?e p?ichází dravec. Ale
nebyl to jen dravec, bylo to i monstrum. Stejné
monstrum, jako ta vyobrazená na kamennych
obloucích okna u kterého jsem zrovna stál. Byl to ?erny
gryf. V?echno ztichlo. Ost?e mí?il k zemi, témě? kolmo,
do centra města. Na těle této skvostné p?í?ery byl
temny stín ve tvaru lidské postavy. Stín byl tak temny,
?e bytost v něm, musela byt oble?ena v ?erném plá?ti.
Tvor náhle roztáhl svá k?ídla. Změnil tak dráhu letu. A
zmizel mezi domy.
Najednou jsem usly?el kroky a jejich ozvěny, odrá?ející
se po to?itém schodi?ti za deve?mi, oddělující
schodi?tě od místnosti, ve které jsem byl. Oto?il jsem
se k oknu zády a ?el jsem rychle ke dve?ím. Srdce mi
prudce bu?ilo. Kdo to je. Myslel jsem si. A co po mně
bude chtít. Sly?el jsem jak ?ustí plá?? strá?ného, ktery
stál za dve?mi a hlídal mne, abych nemohl uniknout.
Kroky se p?ibli?ovaly. Jejich rytmus nazna?oval, ?e jsou
?enské. Ta ?ena u? musela byt velice blízko, proto?e
voják najednou vyhrkl Zdravím krásná Alíyo. Dve?e se
poměrně rychle otev?ely a za nimi opravdu stála kně?ka
Alíya a strá?ny. Kně?ka byla docela mladá,
pětadvacetiletá, ?tíhlá a i vysoká. Byla nádherná, ale
mněla jednu zvlá?tnost, které si ka?dy na první pohled
musel v?imnout. Její lebka byla neoby?ejně dlouhá. To
proto, ?e jí ji od narození stahovaly obvazy, aby dosáhly
zvlá?tního tvaru. Také neměla vlasy, ani obo?í. V ruce
dr?ela pohár. Podal mi jej. Byl témě? plny jakési ?erné
tekutiny. ?ekla Napij se. Nevěděl jsem co to je. Jestli
mne chtějí otrávit za mou drzost, ?e jsem ten amulet
spolknul, nebo co vlastně. Napij se a bude? svobodny.
Nic se ti nestane, kdy? poslechne?. Pouze ten amulet
vyka?le?. A tak jsem poslechl. Nejprve jsem si trochu
usrknul, abych ten nápoj ochutnal. Byl vskutku
nechutny. “Brrr,” ?ekl jsem. Na to Alíya za?ala poulit o?i.
Myslel jsem, ?e je to proto?e jsem se málo napil
lektvaru. Ale na pytí u? bylo pozdě. Najednou jsem
sly?el, jak se ohromné okno, na druhém konci
místnosti, rozletělo na tisíce kousí?k?. To u? kně?ka
k?i?ela hr?zou. Je?tě, ?e jsem stál k oknu zády, jinak
bych mněl o?i plné st?ep?. Rychle jsem se oto?il. To co
jsem v tu chvíli viděl, u? nikdy nezapomenu. Byl to
hr?zy plny vyjev. Najednou byla s námi v pokoji
ohromná ?erná nestv?ra, která zde naplno roztáhla svá
k?ídla, aby vypadala je?tě vět?í. Na ní seděl upír, ktery
se hladně usmíval, a? mu byli vidět jeho velké ?pi?áky.
Scythe najednou vzepjal levou pa?i a vyslal proti nám
desítky modrych blesk?. Já jsem jim usko?il. Alíya
udělala protikouzlo, kterym byl magicky ?tít. Ten ji na
chvíli ochránil. Kdy? to upír viděl, vzal pravou rukou
laso a ?vihnul s ním směrem ke mně. Svázal mi tak
nohy, během pár sekund. Na to Scythe prudce levou
rukou p?itáhl k sobě otě?e. ?erny Gryf se vzepjal a
odletěl i se mnou pry? z vě?e Mág?.
Letěli jsme p?ímo na Orossky h?bitov. Po celou cestu
jsem ?val hr?zou. A visel jsem hlavou dol?. Kdy? jsme
p?istáli, zesko?il Scythe ze svého gryfa a uchopil mne
za límec. Táhl mě po h?bitovní cestě k poh?ebnímu
chrámu. Neměl jsem u? sílu mu vzdorovat. Cely tento
hr?zny vyjev viděl s trá?ce h?bitova spolu s hrobníky.
Strá?ce udělal ve vzduchu stejny magicky symbol, jako
Chmela?, ze staro?itnictví. Na to vyslal upír blesky a
spálil je ve vte?ině v?echny na prach. Nezbylo po nich
nic. Scythe rozrazil mohutné chrámové dve?e. Dostali
jsme se tak dovnit? chrámu. Protáhl mne kolem
obrovského obrazu, na něm? byla vyobrazená velká
chodba se spoustou dve?í. Nebyla na něm vyobrazena
?ádná postava. A táhl mne dál a? ke sloupoví, pod ním?
byly dvě hrobky. Vyhodil mě do vzduchu a seslal
kouzlo, tak?e mne p?ilelpil jakymsi lepivym slyzem, k
jednomu sloupu. Nemohl jsem se ani pohnout. Pak
luskl a z obou dvou hrobek odletěly poklopy. Obě dvě
mrtvé ?lechti?ny se za?aly pomalu, ale jistě probírat k
?ivotu. “Rozpá?u tě jako psa, ty vidláku,” ?ekl mi
Scythe. “A vezmu si tak m?j talisman, ktery jsem vyrobil
p?ed dvěma tisíci let, zpět.“ Na to jsem akorát za?al
vyka?lávat jakysi hlen. Scythe vytáhl sv?j me? z pochvy.
V tom jsem uviděl, na obraze za ním, jak se pohybují
dvě postavy. V p?edu po chodbě utíkal jako první mu?,
s rota?ní ku?í. Za ním bě?ela ?ena s hlavou, jakou jsem
viděl pouze u kně?ky áliyi. Je to asi nějáky magicky
obraz napadlo mne. “Kam to tak blbě civí?,” vyk?ikl na
mě upír. Najednou zprudka oto?il za sebe hlavu. To u?
bylo ale pozdě. Mu? s ku?í vyst?elil. ?íp vylétl a hned za
plátnem se postupně, tak jak letěl, za?ínal zhmotňovat.
Jakmile se zhmotnil úplně, u? nemohlo nic zabránit
neblahé osudu upíra. Projektil se mu trefil p?iímo do
srdce. V tu ránu byl okam?itě mrtví. A rozpadl se v
prach. Lovec upír? a kně?ka vysko?ili rychle z obrazu.
Já jsem se hrozně rozka?lal. úplně jsem se dusil.
Nemohl jsem dychat a najednou ze mne vy?la kuli?ka,
onen talisman. Alíya jej chytila do ruky a zru?ila tak
v?echna Scytheova kouzla. ?lechti?ny opět usnuly
vě?nym spánkem a i mne osvobodila.
Najednou, kdy? v?e utichlo, bylo z venku sly?et ?in?ení
mnoha zbraní. Rychle jsme, v?ichni t?i, vyběhli ven. Byla
to epická podívaná. Na h?bitově právě probíhala bitva
mezi lidmi z Orosu a trpaslíky z Durum Tharnu. Mezi tím
co se ná poda?ilo zbavit lorda Scythea, se trpaslíci
vylodili u h?bitovní skály. Pro trpaslíky nebylo ?ádnym
problémem p?ekonat skálu. A tak zde, uprost?ed bitvy,
p?ed námi stál samotny Aldin Udatny. Alíya na něj
zak?i?ela, “Scythe je mrtví vzdejte se.“Na to se Aldin
zasmál a ?ekl, “Nevadí, dobijeme Oros i tak. Bude? nás
je?tě prosit o milost kně?ko.“ Alíya pozvedla levou pa?i,
ve které dr?ela upí?í talisman a z pravé vyslala ohromny
blesk. Blesk se strefil p?esně do Aldina Udatného a
ust?elil mu hlavu. Trpaslíci byli ohromeni. Kně?ka na ne
k?ikla, “V?ichni se vzdejte, nebo vás spálím na prach.
“ Na to nastal v trpasli?ím vojsku zmatek. V?ichni
trpaslíci se naráz sna?ili slézt skálu. Pár jich p?itom
spadlo dol?. Nakonec se ale témě? v?ichni nalodili a
odpluli zpět do Durum Tharnu.
Alíya mne zni?eno nic políbila na tvá? a smyslně
pohladila na hrudi. V?e nakonec dob?e dopadlo a já
jsem získal svoji odměnu za talisman. Stal jsem se
plnoprávnym ob?anem Orosu.